Do našeho spolku patřila jedna osiřelá invalidní slečna Lenička. Každý den nosila v srdci prázdnotu, kterou po sobě zanechala její maminka. Především na první Vánoce bez mámy cítila, jak jí chybí její láskyplná náruč.

Povídání o tom, jak jsou vánoční svátky kouzelné, jí vždy vehnalo slzy do očí. Ve spolku Tandem Duha, který se stará o naše členy a jejich rodiny, jsme si všímali Lenčiny smutné tváře. Každý z nás věděl, že letos pro ni budou Vánoce těžké.

Tak jsme se rozhodli, že jí zpříjemníme dny bez maminky, aspoň trošku. Vytvořili jsme plán – pořídit jí pejska, kterého si dlouho přála a který by jí přinesl radost a novou naději. Před Štědrým dnem jsme se sešli u Lenky ve třídě. Připravili malou krabici s mašlí a uvnitř se skrývala roztomilá psí slečna, kterou řádně vyšetřila zkušená veterinářka. Ta dokázala správně doporučit pejska pro slečnu na invalidním vozíku.

Když Lenka otevřela krabici, její oči se rozjasnily. Pejsek se na ni podíval svýma velkýma, zvědavýma očima a okamžitě jí ukradl srdce. „Jak se budeš jmenovat?“ zamyslela se nahlas. Odpovědí jí bylo rozkošné štěknutí. Lenka se usmála a s novou přítelkyní, která dostala jméno Roxi, vstoupila do nového světa plného her a radosti.

První Vánoce bez mámy nebyly jednoduché, ale Roxi jí dala pocit, že není sama. Členové spolku stáli na sněhu a s úsměvem sledovali, jak se ona a její nová kamarádka spolu radují a odcházejí domů. Lenka už věděla, že ačkoli je ztráta její maminky bolestná, láska a radost může přijít i z těch nej nečekanějších míst. A tak, s Roxi po svém boku, se její srdce začalo znovu otevírat naději na štěstí.